Na tomhle světě platí pár pravidel. Jedním z nich je, že si za všechno můžeme sami. Za věci, které se nám dějí, za věci, které nemáme, jak se cítíme.

Je to holý fakt, který musíme vzít tak, jak je. Možná vás někdo bude občas přesvědčovat o opaku, že to tak rozhodně není. Že jste v něčem nevinně, že za to může někdo jiný. Je to jen klasická fráze, jak toho člověka uklidnit, nic víc. Říkají vám to, protože vás mají rádi nebo jen chtějí, abyste se uklidnili a konečně byli zticha.

Vždycky se totiž objeví člověk, který vám řekne, že to byla a je jen vaše chyba a problém. Máte si to vyřešit sami se sebou a netahat do toho ostatní. 

Kdyby se mě někdo zeptal, co si o tom myslím já, řekl bych, že už se nikdy nechci dělit s nikým se svými starostmi a problémy. Na jedné straně vás totiž nechají vypovídat a rozumí vám, ale na té druhé tyhle informace šíří dál. Často vám tuhle slabost vrátí s tím, že se vám tohle stalo a cítili jste se takhle moc špatně a jste slabí, proto byste se měli nad sebou zamyslet.

Nebo někdy uděláte přešlap, který vám přijde v ten moment jako jediné možné řešení, jinak se sesypete. Ale tenhle přešlap je smrtelný. Je to stoupnutí na nášlapnou minu, kdy výbuch roztrhá vás a šrapnely ublíží i okolí.