Pokud se něco děje, je to v pořádku, dokud se to děje pouze vám a ne nikomu kolem. Dnes byl nějak moc nabitý den. Lítání kolem domu a v domě od sedmi ráno. Občas to tak je. A bylo to příjemné.
Ale potom moje sestra omdlela a ne jednou. Přesvědčování, že ji odvezu do nemocnice, bylo marné, trvala si na svém. K obvodnímu doktorovi bylo marné jezdit, přece jenom je svátek. Odsunul jsem emoce stranou, strach nemá cenu. Naštvání na ni jsem si nechal, protože jsem potřeboval, aby mě něco pohánělo v rozhodování, co dělat dál.
Zapoj mozek. Zapoj mozek... Co většině žen schází? Železo? To je hloupost, zapříčinilo by to jen únavu, ne omdlení. Hořčík? To by šlo. Nebyla by první ani poslední. Forte je k ničemu, má pomalé uvolňování. Jedině jej rozmělnit. Moment, máme rozpustný, to je ono.
Běžel jsem pro něj rychlostí blesku. Potom mi došlo, že nevím, jak dlouho nejedla. Mohl by to být i nízký cukr. Zmobilizoval jsem zbytek rodiny, jestli někdo neví, kdy naposledy jedla. Vzhledem k její váze by to byl problém. Nakonec jsme do ní narvali alespoň kousek sýra.
Díky bohu. Nakonec se culila a dělala, že se nic nestalo. Ale ta půlhodina čekání, až bude mít zase normální barvu v obličeji, se hrozně vlekla.
Teď ji jen pohlídat, aby si brala hořčík častěji. Jídlo asi neovlivním, ale co jsem dnes viděl, jedla dost málo. Navíc chodí spát o dost později jak já, takže má celkově převrácený režim. Snad bude všechno v pořádku.
No comments:
Post a Comment