Jdi dál a nebuď ublíženec. Nemáš na to právo.

Poslední místo, kde tenhle zatracenec existuje. Ubližoval jsem dost dlouho. Na tom nesejde. Nemohl bych se vrátit, ani kdybych chtěl. Nebyla to fair play ani z jedné strany a nikdy už nebude. 

Řekl jsem spoustu věcí, se kterými nikdo nesouhlasil. Stala se toho vážně spousta. Viděl jsem, že jsem špatný člověk na špatném místě. Šel čas a prohlubovalo se to. Došlo k nejedné neshodě. Ty se stávají, že jo? Ale některé z nich jsou příliš definitivní. Někdy i ty definitivní jdou napravit, ale ne vždycky. 

Někdy se najdou lidi, kteří odhalí totiž tu zásadní slabinu. To je největší problém. Necháme je, aby se to stalo. A pak zdrhneme jako zbabělci. A čas vše jen zhorší. Už nikdy nebude cesta zpátky. 

Dát někomu do rukou nabitou a odjištěnou zbraň, když s ním bojujeme, je v podstatě naše vlastní chyba. Chyba, která nás stojí holý život. Tu nejcennější věc, kterou v životě máme, a když skončí, vše s ní přestane existovat.

Podle mě jsme všichni nakonec tam, kde máme být. Kde si zasluhujeme být. Zasluhujeme si i vše, co se nám děje. Něco pokazíme, dostaneme lekci. Někdy definitivní. 

Žádné místo není bezpečné. 
Odcházím, protože musím. 
Zůstanu tam, kde mám. 
Na své straně barikády, kde už mě nikdo nikdy neuvidí a nikdo se nebude zajímat.
Ve stínu pod stromy mě nikdo nemůže vidět, pokud jim bude slunce svítit do očí. S mraky halícími slunce či s nocí, se vytratím. Nejlépe navždy.

Už teď se vám lépe dýchá. Cesta je volná, kráčejte po ní zodpovědně.